Kdo jsem
Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, obor psychologie jsem studovala v letech 1972 - 1977 a v roce 1979 jsem obhájila rigorózní práci a získala doktorát. Přestože jsem studovala na počátku let nazývaných "normalizace", na naší katedře psychologie se stále ještě držel vynikající tým pedagogů, včetně špičkových externích odborníků (např. prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc., dětský psycholog světového významu).
Po absolvování jsem pracovala v Podniku výpočetní techniky Praha v oblasti psychologie práce a individuálního poradenství. Rovněž jsem řadu let spolupracovala s prof. PhDr. J. Růžičkou, CSc. z katedry psychologie a sociologie řízení VŠE v Praze. Od sametové revoluce v roce 1989 se věnuji soukromé praxi především v oblasti individuální psychologické diagnostiky a poradenství pro dospělé i děti (OSVČ - "Psychologická diagnostika a poradenství"). Od roku 1993 jsem kromě toho psycholožkou Mensy ČR (mezinárodní organizace sdružující osoby s nadprůměrným IQ vyšším než 130, cca 2 % populace). Od roku 1992 dosud spolupracuji s řadou firem a organizací v oblasti psychologie práce, řízení a vedení, výběru a rozmisťování pracovníků a personálního managementu. Poradenství v této oblasti mohu nabídnouti Vám.
Svou práci mám nedílně spojenou s reálným životem, přistupuji k ní spíše jako k poslání a především jako člověk (i když s příslušnou kvalifikací). Vzhledem k tomu, že mám dospělého syna i dceru, řadu přátel různých věkových kategorií a rovněž mnoho zájmů provozovaných v "partě" (kanoistika, lyžování, turistika, plachtění, ale také kultura, malování a zahrada), tak kromě odborné praxe mám i mnoho osobních zkušeností a zážitků, které mi rovněž rozšířily úhel pohledu na řadu problémů především každodenního života.
Ke klientům přistupuji zásadně zcela osobně a diskrétně s vědomím, že každý problém, i když se okolí může zdát banální a bezvýznamný, je naprosto jedinečný pro každého člověka a je tak významný, jak ho ten který z nás prožívá. Mým cílem v individuální terapii je zmírnit nebo odstranit příliš intenzivní nebo dokonce neadekvátní prožívání konkrétních situací.
Umět vidět svět a problémy očima druhého člověka (empatie) je nezbytný předpoklad pro jeho správné pochopení a pro kvalifikovanou odbornou pomoc, kterou nabízím. Máte-li pocit, že Vám mohu být užitečná, bude mi ctí poznat Vás i Vaše problémy.